Moto

Těžké motorky


Vždycky jsem si říkala, jak nÄ›kdo vlastnÄ› může umÄ›t řídit motorku nebo tÅ™eba moped. Když mi potom tÅ™eba známí říkali, že vlastnÄ› řídit motorku je nÄ›co jako kolo anebo tÅ™eba elektrokoloběžka, tak jsem si tak Å™ekla, že vlastnÄ› to zase tak složité být nemůže. Jenomže, když jsem se dozvÄ›dÄ›la, že tÅ™eba nÄ›které motorky váží i tÅ™i sta kilogramů anebo i více, tak jsem si Å™ekla, vždyÅ¥ pÅ™eci kolo anebo elektro koloběžka váží ménÄ›, tak proÄ by to takhle mÄ›lo být? Já si myslím, že radÄ›ji toho nechám a na motorku asi nikdy nesednu. A to ze strachu. I když tÅ™eba u nás v rodinÄ› je taková tradice, že snad každý mÄ›l kdysi nÄ›kdy motorku anebo alespoň nÄ›jakého malého mopeda.

Bojím se sednout na motorku.

Sice ano, jako malá holka jsem mÄ›la takovou dÄ›tskou motorku, a to bylo jenom pro dÄ›ti. Myslím do deseti let. Potom už to asi neÅ¡lo, protože už jsem na to byla moc těžká, a tak to rodiÄe prodali. Taková malinkatá motorka na dobíjení. Opravdu hodnÄ› mÄ› to bavilo a vzpomínám si, že jsem taky na to mÄ›la spoustu fotek a také dokonce dva úrazy, jeden malý úraz a jeden takový vÄ›tší. Když jsem potom mÄ›la asi dva mÄ›síce obvázané koleno, byla jsem na dnÄ›.

Na pohled jsou motorky fajn.

Sice to prý nebylo zlomené, ale bylo to hodně naražené a také pochroumané, takže jsem potom dvě měsíce nemohla dělat skoro nic než jenom třeba opatrně plavat anebo jezdit na kole. Hlavně jsem nemohla zatěžovat moc koleno a musela jsem také nosit bandáž. Škoda, že jsem na té motorce vůbec jela. Nebo že bych možná měla z toho dětství takový strach sednout na motorku? Možná. Protože můj bratr si pořídil moped a chtěl mě svést. To mi bylo už jednadvacet let, ale měla jsem strach. Bratrovi jsem řekla, že na tu motorku jednoduše nesednu, že se bojím a že z motorek mám respekt a že ať se nezlobí. Bratr se samozřejmě nezlobil, ale řekl, že by jezdil opatrně, protože nechce, aby se nějaký úraz stal mě anebo jemu anebo hlavně jeho mopedu, který je úplně fungl nový.